Filmy online

Děti a filmy

Filmy online - informace jak na to

V dubnu 2004 jsem 3krát navštívila Mateřskou školu v Klimkovicích. Prostudovala jsem si několik knížek a filmů o schopnostech dětí v období okolo 5-ti let a připravila jsem si pro ně svůj program a hry.Většina z tohoto programu se skládala  z kreslení, ale nevynechala jsem ani čtení z knížek, filmy a hry a také jsme se dětí ptala na různé otázky.

Nejdříve něco málo k obecnému popisu reakce předškolních dětí na filmy online.
Vývojová fáze zájmu o filmy začíná po prvním roce života a mění se nástupem do nástupem do školy.

Dítě v předškolním období asi nejvíce charakterizuje silná snaha být aktivní a přenášet již získané a právě získávané informace z filmu a schopnosti do praxe.
Myšlení předškolního dítěte je typické svým egocentrismem a vázaností na přítomnost, děje z filmu online a vnější znaky.

Důsledkem sebestřednosti myšlení je zkreslování takové reality, která dítěti z nějakého důvodu nevyhovuje, to se však týká jen skutečné reality, nikoli filmu. Dítě dokáže již velmi dobře odlišovat filmy online a realitu - pokud je neúplná, subjektivně ohrožující nebo ji dítě nedokáže pochopit, neváhá skutečný stav věcí doplnit nebo překroutit.

Dítě je také přesvědčené o tom, že svět nebo film je přesně takový, jak se mu jeví. Filmy online pro děti se snaží přetvořit realitu tak aby vyhovovala představám dítěte určitého věku.  Ve svých úsudcích hodně spoléhá na nápadné vnější znaky, přičemž ignoruje ostatní, méně nápadné vlastnosti objektů.
Dítě si začíná "mluvit pro sebe" - mluví nahlas, ale jeho proslov není určen nikomu dalšímu. Tento typ projevu předchází tzv. vnitřní řeči, komunikaci sama se sebou, která se bude později uplatňovat v přemýšlení a regulaci chování i reakci na filmy zdarma i hry.
Pro tento věk je typická velmi živá představivost, a to tak živá, že představy dítě občas přimíchá k realitě. O "skutečnosti" výsledné směsi je pak pevně přesvědčeno. Podobným způsobem mění i vzpomínky včetně děje filmu.

Tím si dítě přizpůsobuje realitu vlastním potřebám, což má velký význam pro vyváženost jeho duševního života i posouzení reality a filmu. S touto fantazijní úpravou skutečnosti souvisí problém lhaní předškolních dětí. Dítě v tomto věku málokdy lže v pravém slova smyslu - lež je totiž složitá mentální operace, kterou předškolák neovládá. Takže pokud tvrdí, že "tu vázu neshodil, ona spadla sama", je téměř jisté, že je o pravdivosti svého tvrzení přesvědčen a ze svého hlediska tedy nelže. Je jako herec ve filmu, který dokonale uvěřil scénáři.  Shodil vázu, ta se rozbila, dostal strach z trestu a aby se toho strachu zbavil, ve svých představách si celou událost převyprávěl jako ve filmu a nové verzi uvěřil. (V takových případech je přínosnější domluva směrem k budoucnosti, než dokazování dítěti, že si vymýšlí.)
V posuzování dobrého/špatného chování je pro dítě kritériem, zda následuje odměna nebo trest. Postupně si osvojuje a chápe další normy chování, které přebírá od rodiny, z her i filmů, které často chápe jako schéma chování. Začíná se rozvíjet svědomí, jehož existence se navenek projevuje jako pocity viny dítěte při porušení nějaké - již přijaté - normy.

Identita dítěte je tvořena tím, jak je hodnoceno ostatními, pro něj významnými, lidmi. Dítě se chce podobat rodičům a tak nekriticky přejímá jejich způsoby chování, názory atp.

Do této vývojové etapy spadá i vytvoření pohlavní identity, tj. uvědomění si, že to které pohlaví je trvalým, neměnným znakem. Filmy zdarma k tomu přispívají zvýšenou měrou, neo´ˇt ukozijí často rozdíly v pohlaví i fyzicky. Tohle ví už čtyřleté dítě.  Jeho zájem o genitální oblast, zkoumání rozdílů mezi mužem a ženou a případná masturbace nejsou v předškolním věku patologickými jevy; v tomto období je to normální.

S rozvojem pohlavní identity souvisí převzetí pohlavní role, tedy způsobů chování a myšlení v závislosti na pohlaví. Ztotožnění se s příslušnou pohlavní rolí je výsledkem sociálního učení (v rodině, kontaktem s vrstevníky, prostřednictvím filmů, her apod.). Děti jsou v tomto ohledu velmi citlivé, důrazně odmítají věci typické pro druhé pohlaví a upřednostňují kontakt s vrstevníky téhož pohlaví.

Projevem pokračujícího osamostatňování se z vazby na rodiče je zájem o kontakt s vrstevníky. Dnes se může odehrávat i pomocí her online, vyprávění o filmech ale také Skype či jiných online kecálků po interbnetu. Nejvýznamnější rozdíl mezi vztahem s rodiči a vztahem s vrstevníky je v symetrii - vzhledem k rodičům je dítě v podřízené pozici, zatímco s vrstevníky vstupuje do rovnocenného vztahu. Předškolní dítě si za kamaráda vybírá dvojníka, tj. někoho, kdo se mu subjektivně co nejvíce podobá. To je důsledkem stále přetrvávajícího egotismu , kdy dítě za ideálního kamaráda považuje někoho přesně stejného, jako je ono samo. Ve vrstevnické skupině se dítě učí prosazovat své názory a dělá to způsobem, který si dříve osvojilo v rodině, přičemž krajními póly jsou agresivita na jedné a nadměrná poddajnost na druhé straně. Míra úspěšnosti, v jaké se dítěti podaří integrovat do vrstevnické skupiny, se stává součástí jeho identity. Vzory ve filmu přitom mohou působit jak pozitivně tak negativně. Filmový ochránce slabých Vinnetou nebo Old Shatterhand, Spiderman, to mohou být vzory velmi kladné. Naopak filmy online s hororovými scénkami sledované online a kde hrdina je vykreslen částečně kladně nebo humorně, mohou negativně ovlivnit chování celých věkových skupin na celém světě, vzhledem ke globalizaci v oblasti filmů a her online. 

Typické a normálně se vyvíjející dítě v předškolním věku je hravé, aktivní, projevuje živý zájem a snaží se uplatňovat své schopnosti v praxi. Nemá rádo jakékoli odlišnosti od normálu, protože ty příliš komplikují situaci; dítě v tomto věku tíhne k jasným a jednoduchým závěrům.

Toto období končí nástupem do školy, který je možný tehdy, když je na to dítě dostatečně zralé. Zralost se týká jak fyzické, tak i psychické oblasti. Až po 6. roce nastává např. schopnost dobře rozlišovat písmena a koordinovat pohyby očí; tyto schopnosti, stejně jako delší koncentrace pozornosti nebo větší citová stabilita aj., jsou závislé na zrání centrální nervové soustavy a mozkových hemisfér.
Počátek školní docházky je pro dítě velmi náročnou životní etapou a úlohou rodiny je dítěti toto období maximálně usnadnit. To se děje již preventivně v předcházející výchově, přičemž se doporučuje důraz na celkovou úroveň chování dítěte a jeho schopnost navazovat sociální kontakty spíše než např. učit dítě perfektně číst a počítat. Těmto dovednostem se naučí ve škole, nakonec je to její základní funkcí; do školy by mělo jít "vyzbrojeno" spíše dovednostmi ze sociální oblasti.

Výtvarné aktivity ve filmu

Předškolák se zajímá o celou škálu výtvarných technik a postupně se v nich zdokonaluje. Nejedná se přitom jen o typickou kresbu tužkou či pastelkami, ale i o další výtvarné činnosti. Některé z nich mají napodobivý charakter, kdy se dítě inspiruje výtvarnými činnostmi dospělého. V dalších z nich se odráží dětská hra, mající podobu čmárání klackem v písku, kreslení kouskem cihly na zeď, ale i sestavování různých seskupení z barevných kamínků, které, jak uvádí dítě, se mu líbí.

Význam dětské kresby ve filmu

Ze všech výtvarných činností byla největší pozornost věnována dětské kresbě. Byli to psychologové, kteří se zkoumáním kresby snažili pochopit její význam a diagnostické možnosti, pedagogové, kteří se zabývali otázkou, jak pomocí kresby podpořit rozvoj osobnosti, ale také umělci, pro něž byla dětská kresba uměleckou inspirací.

Pro psychology je dětská kresba svědectvím, jak si dítě představuje a vnímá svět kolem sebe. Vývoj dětské kresby, probíhající po etapách, je závislý na mentální vyspělosti dítěte, jeho paměti, schopnosti představivosti a reprodukce. Nelze opomenout ani vliv zrakového vnímání a úrovně jemné motoriky. Do kresby se dále promítá paměť, lateralita, rozlišovací schopnosti a pozornost.

Dětská kresba se liší od kresby dospělého. Její význam nespočívá v tom, že dítě musí umět kreslit „hezky“, tj. co nejvěrněji předloze. Pro dítě je kreslení přirozená činnost, která mu umožňuje vyjádřit se. Dítě se raduje z procesu kreslení a obvykle bývá se svými výsledky spokojeno. Dospělý posuzuje hlavně objektivní správnost a vnímá, pokud se výsledek odlišuje buď od reálného vzoru či vnitřní představy.

Zájem o kreslení

Již v předškolním věku nacházíme rozdíly mezi jednotlivými dětmi ve schopnosti nakreslit obrázek či jej pojmenovat. Děti se dále liší v zájmu o kreslení. Pokud předškolní dítě nerado kreslí, může to znamenat, že v některé z funkcí, které jsou nezbytné pro kreslení, je menší či větší odchylka od normálního vývoje. Stejně tak ale nemá zájem o kreslení nebo se mu vyhýbá dítě, které nesprávně drží tužku, má neuvolněnou ruku a bolí ho ruka při kreslení. Zájem o kreslení se obvykle neprojeví ani tam, kde dítě není v kreslení podporováno. Může se stát, že výtvory dítěte rodiče znehodnocují nebo jim nepřisuzují žádný „užitek“: „Zase si jen kreslíš. Nemůžeš dělat něco užitečnějšího?“

Kreslení předškoláka má význam pro později osvojované dovednosti psaní (ale i další školní činnosti, jako např. rýsování). Mohli bychom je označit za jakousi přípravnou etapu pro psaní. To je důvod, proč bychom se neměli spokojovat s tím, že je předškolní dítě uspokojivě rozvinuto v jiných oblastech a očekávat, že se naučí kreslit až ve škole. Chceme-li předcházet problémům při psaní, vzniku specifických poruch učení či snižovat jejich závažnost, můžeme tak činit záměrným působením na vývoj grafomotorických dovedností již v předškolním věku.

Naivní realismus ve filmu

Tak jak se dále rozvíjí jemná motorika, představivost, inteligence a další psychické funkce, mění se i kresba předškoláka. V období mezi 4. a 6. rokem už dítě ví, co chce nakreslit. Umí správně táhnout  tužkou, své pohyby koriguje vůlí, protože jej ruka „poslouchá“. Je důležité, aby si v této době dítě počalo budovat správný úchop tužky. To, co nakreslí, ale nemusí odpovídat realitě. Můžou to být často úryvky z filmu, nebo jen představ. Předměty a situace jsou nakresleny nikoli tak, jak doopravdy vypadají, ale podle toho, co o nich dítě ví nebo co považuje za podstatné. Poměrně častým jevem je tzv. „transparence“ neboli průsvitné kresby, kdy jsou zobrazovány i navenek neviditelné části předmětu (např. dítě nakreslí obsah kapes).

Témata ke kreslení

Co rády kreslí předškolní děti? Jaká jsou jejich nejběžnější témata? Dominantním tématem dětské kresby je člověk, lidská  postava. Na konci předškolního věku se objevují typické rozdíly v pojetí lidské postavy mezi chlapci a děvčaty. Chlapci kreslí kovboje či vojáky, dívky zase princezny. Při výběru témat se dítě inspiruje aktuálními událostmi běžného života. Tím, že sledujeme výběr témat, děláme si obrázek o tom, co dítě zajímá, o čem přemýšlí, co je trápí. Existují však i typická témata pro toto období, jako jsou domy, slunce, stromy, květiny, dopravní prostředky (auta, lodě) aj.

Geometrické tvary

V předškolním věku se rozvíjí dovednost napodobovat tvary, které má dítě nakreslit podle předlohy. V tomto úkolu nemá význam ani paměť či představivost, jako např. v tematické kresbě. Hlavní úlohu má vyspělost zrakového vnímání, schopnost zrakové analýzy a syntézy, schopnost koordinace mezi okem a rukou, ale i grafomotorická úroveň dítěte.

Prvním tvarem, které dítě zvládne napodobit, je kruh. Většina dětí to umí kolem třetího roku. Již předtím ale dítě dokázalo napodobit čáry vertikální a horizontální. Ve čtyřech letech se napodobovací dovednosti rozšiřují o křížek, v pěti letech o čtverec (nebo tvar blížící se čtverci), v šesti letech o trojúhelník.
 

Barvy ve filmu

Barvy, které  používá ve filmu, umocňují myšlenku, která je na filmu živě  zachycena. Extrovert upřednostňuje červenou, žlutou, oranžovou, používá je v kombinaci, na rozdíl od introverta, kterému stačí menší počet barev, například modrá, zelená, šedá. Hřejivý dojem z filmu provedeného v živých, jemných barvách svědčí o vyrovnanosti.
Více než tato infrastruktura však poskytují bohatý podklad pro interpretaci zobrazená témata a postavy. Ať už se jedná o spontánně zvolené téma, nebo o téma zadané, přistupujeme k interpretaci zhruba stejně; zadaný test má nicméně výhodu v tom, že jeho hodnocení je ustáleno, a tudíž se dá snáze interpretovat. Téma je ve většině příkladů jednotné; používají se hlavně testy postavy, stromu a domu. Interpretovat se musí odděleně podle symbolů, o nichž jsme se zmiňovali, ale ani jejich okolí nesmí být opomenuto; hlavně senzorické typy dětí totiž vyplňují okolí nejrůznějšími detaily.

Lidská postava a filmy

Důležitou částí je zejména obličej – tento prvek postavu polidšťuje. Někdy má správné proporce, jindy bývá obrovský, zejména u velmi malých dětí, které postavám kreslí velké hlavy. U starších dětí jsou “velké hlavy” patologickým příznakem. S malými hlavami se často setkáváme u dětí depresivních a u těch, které mají sklon nepřikládat důležitost vlastní osobě a trpí pocitem méněcennosti.

Dům dětské kresbě a ve filmu

Dům je jedním z nejoblíbenějších záběrů filmu a dětských témat. Jeho zběr, kresba nám může napovědět mnoho o osobnosti a charakteru dítěte, protože když dítě kreslí dům, kreslí ho jako postavu a jeho prostřednictvím vyjadřuje stavbu svého já.
Při interpretaci přihlížíme jak k vlastnímu domu (okna, dveře, výzdoba), tak i k jeho okolí (cesty, stromy, zahrady, ploty), ať už se na obrázku vyskytuje nebo ne. Nejčastěji dítě kreslí zcela běžný, obyčejný dům a zobrazí plošně jen hlavní průčelí. Dům umístěný pěkně uprostřed, s otevřenými okny a několika dveřmi vypovídá o dítěti, které je přívětivé, živé a otevřené. Okolí domu zpravidla bývá nenápadné a harmonické.

Je-li však dům malý, dítě nevyužívá celou plochu papíru, okna jsou maličká nebo zcela chybí a okolí je poseto jednotlivými prvky nebo velkými stromy, prozrazuje kresba poruchy afektivity: mezi šestým až osmým rokem nesmělost a připoutanost k matce, starší osmi let pocit méněcennosti a osamění, v pubertě zdrženlivost v projevování citů a senzibilitu.

Když dům zaplňuje celý papír nebo “přesahuje”, je velmi pravděpodobné, že malý kreslíř touží po projevech lásky nebo po adaptaci ve všech věkových kategoriích je osamělý, nepřístupný dům, který nemá dveře, je obehnán příliš vysokým plotem nebo k němu nevede cesta, znakem nezdaru a prohry.
Okna bývají obvykle otevřená a děti až do šesti let je kreslívají přilepená po obou stranách průčelí těsně u zdi. Tomuto jevu se říká vyplňování. Dítě si až do tohoto věkového období nedokáže představit prázdný prostor, proto obrázek co nejvíc vyplňuje.

U dětí starších šesti let mohou okna umístěná po stranách svědčit o opoždění z hlediska duševního vývoje a vnímání prostoru nebo o závažné citové poruše. Velmi důležitá je cesta. Vede ke dveřím domu a u narušených dětí může být zaslepena, vybarvena černě a červeně (úzkost nebo agresivita). Nejčastěji se vyskytují dva komíny. Někteří odborníci v tom spatřují přítomnost matky a otce. Děti, jejichž rodiče spolu nežijí, obvykle zobrazují dva domy – otcův a matčin.

Tyto informace jsem použila při zpracování mého programu pro děti.Ihned po příchodu mi paní učitelka vybrala asi 5 dětí ve věku od čtyř do šesti let.Nejdříve jsem se snažila s nimi navázat kontakt,tak jsem se jich ptala, jak se jmenují , kolik mají roků a kde bydlí,což mi bylo většinou sděleno bez problémů.Také se mi všechny uměly podepsat.Některé děti byly bez ostychu,naopak nejmladší holčička (čtyři roky) komunikovat odmítla.Po nějaké chvíli ji však začalo zajímat co ostatní děti dělají a připojila se také.

Když jsem jim ukazovala obrázky různých povolání,také jsem se v naprosté většině odpovědi dočkala.

Mezi dětmi byly v odpovědích také jisté rozdíly určené tím,kde bydlí,např. chlapeček který má,jak mi sám sdělil,obrovský dům se spoustou domácích zvířátek,znal dokonce i od každého jejich mládě (husa-housátko,kráva-telátko) a věděl také, jaké vydávají zvuky.Naopak chlapeček bydlící v paneláku nevěděl ani jak se jmenuje mládě psa.

Co se týče školy,většina se do ní těšila,akorát se bála učení.

Velice mě zaujalo,jaké rozdíly jsou ve schopnostech počítat.Někdo napočítal do čtyř, někdo do deseti a jeden chlapeček dokonce do sta. Nejdříve jsem mu to nevěřila,ale když se dopočítal do 56 uvěřila jsem.

Další mé otázky k filmům:

Jaké zvířata žijou v pralese, co jste videli ve filmu?

 Na tuto otázku se mezi dětmi rozpoutala vášnivá diskuse,zdali tam žije papoušek,slon či tygr,ale viděla jsem,že přibližný přehled co by zde mohlo žít děti měly, zejména si vzpomínaly na filmy zdarma, které viděly.

Co je slané,sladké,hořké,kyselé?

Děti mi začaly okamžitě sdělovat,že sladké jsou bonbóny a dorty a slané jsou tyčinky,kyselý je nejvíc citron.Ale co je hořké,nevěděly.

Jaké jsou roční období? Ve kterém je teplo/zima?

Dozvěděla jsem se,že existuje jaro,léto,podzim i zima a že zima je v zimě a teplo v létě,naopak na podzim a v zimě bývá někdy teplo a někdy zima,což mě ujistilo,že i na tuto otázku uměly děti s přesností odpovědět.

Kdo všechno patří do rodiny a koho máš nejradši?

Zde mi byli vyjmenováni všichni členi rodiny,od maminky až po sestřenici a bratrance.Chlapeček žijící v onom velkém domě s mnoha domácími zvířátky vyjmenoval jako rodinné příslušníky i pejsky a kočičky,což mě docela překvapilo.Tři děti mi sdělily,že mají radši maminku,protože je hodná (holčičky),

A dvě (chlapečci) mi řekly, že tatínka,protože je velký a silný a všechny ochrání.

Pak jsem dětem ukazovala obrázky z knížky Náš svět ( E.Veberová,vyd.nakladatelství Albatros v r. 1989), kde byly znázorněny např. hudební nástroje,které měly děti poznat,zvířata,dopravní prostředky nebo popletené barvy o kterých měly říct, proč jsou špatně. I v tomto případě jsem se od všech dětí dočkala správné odpovědi.

Následovalo kreslení, kde jsem děti nejprve poprosila,ať mi nakreslí dům ( viz příloha č.1)

Tato holčička mi nakreslila domeček,který je (přesně  podle předchozího popisu všeobecných schopností dětí) jednoduchý a okolí je nenápadné.Na mou otázku, co znamenají čtverečky kolem, mi řekla,že neví.Sluníčko v rohu jistě značí již zmíněnou harmonii.

Potom jsem jim dala můj předtištěný papír,kde měly podle vzoru překreslit barevná kolečka do různých tvarů.Překvapilo mě,že jedna holčička pravděpodobně nerozeznala počty těchto koleček a vyplnila celý prostor (příl.2).Naopak jiné dítě kolečka překreslilo i ve správném počtu.( příl. 3).

Dále jsem dětem dala obrázky na tvrdém papíře rozstříhané na 9 dílů,které měly složit

Všechny děti tuto skládačku bez problémů složily jako ve filmu.Potom,co jsem jim řekla že si skládačku mohou nechat, začaly se nahlas dohadovat kdo ji má hezčí a kdo ji složil lépe.

Také jsem jim ukazovala dva obrázky, ve kterých byly rozdíly.Zajímavé je,že děti si nejprve všímaly malých detailů, ale na velké odlišnosti ( úplně chybějící postava atd) přicházely hůře.

Zkoušela jsme také, jak děti poznají barvy.Dala jsem jim kartičky s autíčky 5-ti barev a panáčky stejných barev a řekla jim,ať přiloží autíčko nějaké  barvy k panáčkovi stejné barvy (pro kluky, pro holčičky to byly víly a kytičky).I  toto bylo úspěšné, a až na malé nesrovnalost (přiřazení červené k oranžové) to děti opět zvládly.

Při kreslení tvarů jim žádný nedělal problémy,akorát ze začátku nevěděly,jak namalovat spirálu.( příl.4)

Dokreslení tvarů (kytičky a autíčka) děti velmi bavilo a chtěly, ať jim příště donesu další (příl.5,6)

Čtení pohádky děti velmi bavilo. Povídala jsem jim pohádku o Kozlíkově zoubku z časopisu Mateřídouška, a na mé pozdější otázky např. co měl kozlík rád k jídlu děti odpovídaly správně.

Ostatní věci,které jsme s dětmi dělala byly podobné těmto (kreslení postavy viz příl.7- zde je vidět jasně to,že nohy prosvítají pod oblečením,což  je ale v tomto věku normální) a není třeba abych je rozebírala.Jedna 5-ti letá holčička ,které jsem řekla, ať mi nakreslí,co ji napadne,mi namalovala rybu(příl.8) Ryby se zpravidla objevují v kontextu pohody a štěstí. Neříká se snad, “cítit se jako ryba ve vodě?”Jakmile jsem jim předložila obrázek s labyrintem,kde  se měly děti snažit o nalezení toho panáčka,který telefonuje s tím prostředním (příl.9) bez použití tužky,většinou to pro ně nebylo moc snadné a musela jsem jim pomoct.Naopak ukázat mi které nožičky patří kterému zvířatku bylo pro ně snadné (opět příl.9) I když už jsem svůj program vyčerpala,něco se pak vždy našlo,děti si se mnou sedly u obrovského obrázkového atlasu světa a ukazovaly mi,které z nich co dokáže přečíst a také se snažily např.najít kde je naše republika.Jedna holčička se stále dohadovala,že umí číst a doopravdy dělala že čte,ovšem slova si vymýšlela,aby před ostatními dětmi vypadala chytře,což mne dost pobavilo.

Závěr k dětem a filmu

Práce ve školce se mi velmi líbila,nevím, zda-li se budu tomuto oboru věnovat,ale určitě ho budu mít v záloze.Děti mi připadaly hravé,inteligentní a rády se dovídaly nové věci.Myslím,že s těmito dětmi ve škole nebudou při výuce problémy.Také jsme se dozvěděla že to,co dítě kreslí může být užitečné např. v psychiatrii.Je to nenáročná metoda zjistit to,co dítě trápí a naopak to,co má rádo,a to nenásilnou formou,jelikož kreslení skoro všechny děti až na pár vyjímek baví.Zaujalo mě jedno dítě,které se mi podepsalo sice správně z leva doprava ale písmenka byla jakoby zrcadlově převrácená (příl.10).Podle mého názoru se to však ve škole jistě naučí správně.

Při odchodu  z naší poslední návštěvy mi děti divoce mávaly a ptaly se,jestli se ještě někdy uvidíme.

Byla to opravdu zajímavá zkušenost a já doufám, že nebyla poslední.

 

Použitá literatura:

Uždil, J., Šašinková, E.: Výtvarná výchova v předškolním věku. Praha, SPN 1980.
Vágnerová, M.: Vývojová psychologie. Dětství, dospělost, stáří. Praha, Portál 2000
Langmairer, Krejčíková: Vývojová psychologie,Praha,GRADA 1998
Časopisy Mateřídouška, Dáda
Internet